Vaše příběhy

Zde budeme zveřejňovat Vaše osobní příběhy o tom, jak bojujete se svojí závislostí nebo jak podporujete někoho blízkého, kdo přestává užívat/hrát. Pokud se chcete podělit s ostatními o své zkušenosti, pošlete nám své vyprávění na e-mailovou adresu elysium@podaneruce.cz

 

Příběh bývalého hráče

Jmenuji se Igor, je mi 25 let a jsem hráč automatů.

Trvalo to asi rok a půl, co jsem hrál. Zprva po malých částkách, ale postupně to byly vyšší a vyšší částky.

K hraní jsem se dostal hlavně kvůli přátelům. Někteří dodnes tvrdí, že to mají pod kontrolou, ale tomu nevěřím. Ne že bych to na ně chtěl svádět, to určitě ne, ale rád jsem se díval jak hrají a jak jim to jde a pochopitelně jsem jim držel palce. A taky v blízkosti automatů pracuji. No a tak jsem si jednou řekl, že to taky zkusím. Na úplném začátku to mohla být nějaká stokoruna nebo snad i drobnější, co jsem tam hodil. Po velice krátké době se to ale vyšplhalo až do tisíců, ke konci až desetitisíců za večer, co jsem prohrál. Rád bych také podotknul, že jsem snad nikdy nevyhrál. Vždycky jsem čekal na nějakou absurdní částku výhry a s menšími výhrami jsem se nespokojil. Vždy jsem vše prohrál. Datum 21. 6. si budu pamatovat asi až do konce mého života. Tu noc jsem během pár hodin prohrál 74.000 Kč a to byl pro mě zlomový bod. Nikomu bych nepřál, aby se cítil jako já den poté. Má sebedůvěra a sebevědomí šlo na úplné dno. Pochopil jsem ale jedno, jsem nemocný a potřebuji pomoct. Sám to nezvládnu. Přestal jsem pít alkohol, protože jsem hrál vždy jen pod jeho vlivem. Alkohol problém nebyl, ale do dnes nepiji a vyhovuje mi to víc, i kdyby žádné automaty neexistovaly. Musel sem s tím jít na povrch, do té doby o mém problému vědělo jen pár lidí. Nevěděli ale, čeho až jsem schopný. Řekl jsem to rodině, blízkým a kamarádům. Chtěl sem to říct všem, nevím proč, ale tak jsem to cítil. Nechtěl jsem se už s ničím nikomu tajit. Byla mi doporučena společnost Podané ruce v Brně, zabývající se závislostí na hraní automatů. Hned jsem si domluvil schůzku a dodnes absolvuji ambulantní léčbu. Momentálně navštěvuji skupinovou terapii. Je to něco přes 4 měsíce, co nehraji a nedokážu si představit, že bych zase začal.

Dnes už vím, že výherní automaty neexistují. Jsou to ve skutečnosti PROHERNÍ automaty. Vím že pocit: "Teď tam hodím nějaké peníze a určitě vyhraji," je hloupý a hodně falešný. Tak to nefunguje. Hlavně nevěřím tomu, že někde na světě je člověk, který hraje automaty a je v plusu. Každý kdo je hraje, je v mínusu. 

 

Zkušenosti klienta z léčby

Vojenská nemocnice Olomouc – Středisko sekundární prevence a léčby závislostí

Ozývám se, jak jsem slíbil, se zprávou z pobytu na detoxu v Olomouci. Jsem plný veskrze pozitivních dojmů.

Mám za sebou v zásadě celý týden a mám tím pádem zmapovanou strukturu programové náplně jednotlivých dnů v týdnu, které se v podstatě v principu opakují každý týden, ale samozřejmě s různým obsahem. Vše je orámované budíčkem s rozcvičkou, pravidelnými časy stravy a večerkou. Jak jsem psal, jsme uzavřené oddělení, takže nemůžeme ven, režim je pevný, ale jeho dodržování je vyžadováno rozumným vstřícným nátlakem. Není to jako na vojně nebo jako v léčebně typu "Dobří holuby vracejí", ale režim je. 
Programovou náplň bych rozdělil v podstatě na 2 skupiny:

  • pro odlehčení - terapie, kde se maluje, vyrábí různé věci, poslouchá relaxační hudba
  • podpůrné - skupinové povídání, přednášky, hodnocení atd.

Obě skupiny mají svůj přínos, ale z mého pohledu jsou podstatnější samozřejmě ty z té druhé skupiny. Díky nim postupně pronikám do tajů celé problematiky. 

Na jedné straně je pochopení toho, jak vlastně závislost funguje, jak reaguje tělo, jak mozek a čím to vlastně všechno je a hlavně jak důležitá je navazující abstinence.

Na druhé straně je problematika toho, jak se prohrabat příčinami stavu, do kterého se člověk dostane a jak z toho ven. Tady kromě vlastních terapií pomáhá kromě personálu i společná přítomnost pacientů, kteří sdělením svých zkušeností podporují to, co se člověk dozví po odborné stránce od personálu.

Toto všechno je podpořeno možností individuálního povídání s paní psycholožkou, která spolupracuje s oddělením a zúčastňuje se i některých sezení a současně s panem doktorem Mikuláškem, který je součástí společnosti Podané ruce. U něj je zase výhoda, že není v přímém kontaktu s oddělením a tím pádem má větší odstup a nezávislost.

Je vidět, že to tu mají hodně dobře vymyšlený a hlavně, jak jsem Vám psal, po odborné i lidské stránce pomáhá profesionální přístup personálu.

Díky tomu všemu je mi jasné, že po mém návratu musí nastat absolutní abstinence a nějaké zásadní změny životní a těch 14 dní, které tady mám ještě před sebou, mi v tom beze sporu pomůžou. 

Další důležitou věcí, která je nám tady rovněž zdůrazňována, je neustrnout potom, co odejdu z pobytu na detoxu. Udržovat dál spolupráci s terapeutem, o což si dovolím Vás požádat, je-li to možné a třeba po jisté době absolvovat, jak se tady říká, rekondiční pobyt spočívající v týdenním pobytu na oddělení.

Ještě jednou nespornou výhodou tohoto oddělení je i to, že se zde vyskytují lidé s různou mírou závislosti. Od lidí, kteří problém zachytili včas až po totální trosky. To může působit taky jako hodně podpůrný argument pro léčbu. A v neposlední řadě oddělení spolupracuje úzce se záchytkou, takže to máme z první ruky. To je taky dobrá terapie některé případy vidět. Naposled sem ze záchytky ráno předali pacienta evidentně ještě, jak se říká na plech, domláceného, jak kdyby spadl ze třetího patra. Ten jim samozřejmě obratem podepsal reverz. Odhadl bych ho tak na 40, vypadal samozřejmě tak asi na 350. Zavolal si pro sebe tatínka, takže se došoural takový vetchý stařík o holi a ten s odpuštěním debil si od něj nechal ještě nést věci. Není občas od věci vidět na vlastní oči, kam až to může zajít.

 

další příběh jednoho z našich klientů můžete najít zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/299506-byvaly-gambler-na-sazeni-je-nejhorsi-moralni-kocovina/