Vaše příběhy

Zde budeme zveřejňovat Vaše osobní příběhy o tom, jak bojujete se svojí závislostí nebo jak podporujete někoho blízkého, kdo přestává užívat/hrát. Pokud se chcete podělit s ostatními o své zkušenosti, pošlete nám své vyprávění na e-mailovou adresu elysium@podaneruce.cz

 

Příběh bývalého klienta, co prošel závislostí na alkoholu

ŽE TO NEJDE ?  JDE TO !!!!!

Patřím mezi Vás, kteří se vydali na těžký boj na celý život. Proto bych Vám chtěl sdělit a podělit se o můj příběh.  

Předem považuji za důležité hluboce se poklonit a smeknout těm lidičkám, kteří máte odvahu bojovat a nevzdávat se, i když někdy jste znovu zklamaly hlavně sebe a okolí a jdete do boje znovu.

JÁ - Radek. Před zhruba 8 lety přišlo období samoty, projevy úzkostných stavů a nechuť žít. Bylo to ještě těžší tím, že se projevovala sociální fobie, která byla čím dál tím silnější, a obyčejné denní potřeby se nedaly plnit. Vyjít na ulici bylo nemyslitelné. Lidé, kterým se v té době svěřuji s pocity vyslechnou, ale poradit je pro ně těžké, protože kdo toto nezažije tak v podstatě nerozumí a neví o čem to je.

TAK CO S TÍM ??? Už to vím!!! V noci, kdy není na ulici více lidí tak si zajdu do večerky a lahvinka tvrdého alkoholu je dobrý pomocník, jak ten zlý svět v mých očích vidět na pár hodin jinak. Ze začátku stačilo pár hltů a nástup skvělého stavu byl hodně rychle na světě, bylo tak krásně, že to slovy nejde popsat. Tato strategie se od prvního dne stala večerním rituálem a s mým moc dobrým kamarádem (vodkou) bylo fajn žít ve společné domácnosti. Jen láhev a JÁ ZAČÍNAJÍCÍ TROSKA. V průběhu asi dvou let nás bylo v mé domácnosti už více. Nikdy bych nevěřil tomu, že po tak krátké době budu doma potřebovat láhve tři a pocit spokojenosti už se v podstatě nedostavuje v průběhu dne i noci. Z přítele na život a doslova na SMRT se stal nepřítel, kterého nenávidíš, ale potřebuješ, protože bez jeho podpory nedojdeš ani na toaletu (pokud máš potřebu tam dojít nebo neřešíš a potřebu provedeš na místě, kde se zrovna nacházíš a je ti to v podstatě jedno. 

JEDNOHO DNE SE VŠE ROZHODLO - DOPLAZÍŠ SE DO KOUPELNY A DÍVÁŠ SE DO ZRCADLA NA SEBE A VIDÍŠ VE SVÝCH OČÍCH NESKUTEČNÝ SMUTEK A VOLÁNÍ O POMOC. ALE KOMU SI O NÍ ŘÍCT ????

Tak znovu do krku narvat tu látku, co tak strašně potřebuješ a čekáš, jen až bude líp. Tak a jdeme problému naproti.

Co takhle se projet v autě. Dobrý nápad. Najednou ti blikají majáky za autem a je po všem, když se tou práci živíš. No.....živíš?  Naměřeno 2,58 promile. Jdeš do práce s velkým odhodláním vydržet a hned si za vydělané peníze koupit chlast. Nic už mě ke konci nezajímalo. Pití pokračovalo ještě dva dny, protože JÁ zbabělec se bál vystřízlivět a taky s vědomím příchozího silného absťáku, na který v životě nezapomenu.  

Najednou se ti úplně zhroutí svět. Mám dvě možnosti:

Buď se upiju k smrti, což mimo jiné konstatovala lékařka v léčebně nebo se tomu postavím jako chlap a jdu do toho. Druhá varianta byla nepředstavitelná, ale nedával jsem tomu naději, že TO JDE.

V léčbě  po měsíci, než pochopíš, o co vlastně jde, se z mé strany začalo vše řešit. A to důrazně a do důsledků a detailů.

Nejsem věřící, ale vytvoření mých pravidel se založilo na mé víře, kterou si nastavíš tak, aby měla nějaký cíl a účinek.

CO BYLO DŮLEŽITÉ SI UVĚDOMIT:

- PŘESTANEŠ PÍT KVŮLI např. rodině, dětem, lidem, aby jsi nebyl středem posměšků atd? NE!!! - HLAVNĚ KVŮLI SOBĚ

- TRPĚLIVOST- Čekat na to, že ti hned všichni odpustí za pár dní možná i měsíců se nějak nepotká s tím, přesvědčit, že tvoje rozhodnutí je myšleno opravdu vážně.

- MÍT RÁD SÁM SEBE (nemyšleno být sobec) neustále vnímat riziko, které čeká na každém rohu.

- K LIDEM přistupovat s pokorou a úctou. Přijímat i negativní názory, NASLOUCHAT a  vzít si z toho ponaučení. 

- Pochopit, že za vše, co bylo mimo jiné, však to známe ( piju protože to oni...), si můžu jenom JÁ SÁM a nesu si za to důsledky, které jsou někdy hodně kruté.

- SEBELÍTOST - toto slovo mám vyřazeno ze své slovní zásoby, protože  LITOVAT SE JE RAKOVINA DUŠE.

PEKLO SKONČILO. Nikdy nezapomenu na to, jak stojím v hlavním městě (v Brně jsem nechtěl být, bylo to ze začátku hodně rizikové prostředí, ale kde vlastně není, že?) na ulici s igelitkou v ruce, v kapse 3 stovky a ptám se sám sebe. Co teď? Co dál? To nemá řešení, mám po léčbě, ale pořád se ptám to stejné. CO DÁL??? Pomohlo mi moje přesvědčení, moje vytvořená víra a vnitřní síla se nevzdat. Taky si najednou uvědomíš, že nemusíš lhát sám sobě a okolí. 

PODAŘILO SE:

Opravdu to nebylo ze začátku, teď mé "TEPRVE" pětileté, abstinence jednoduché. 

Tou trpělivostí, sebezapřením, odhodláním a cílevědomosti se, jak už bylo zmíněno,  začaly dostavovat MALÉ VELKÉ ZÁZRAKY, o kterých se mi ani nezdálo a dodnes nevěřím tomu, že to opravdu zafungovalo.

- Začal jsem se pravidelně stýkat se svým synem a můžu ho mít v rámci možností, kdy chci.

- Potkal jsem ANDĚLA. Mou ženu Kamilu, která při mě stojí v dobrém, ale hlavně ve zlém, které nás provází od počátku našeho vztahu kvůli okolí, které nám nepřeje. V lednu jsem ji oslovil, jestli by bylo možné změnit život ze vztahu na psí knížku na vztah manželství. Oba jsme to oplakali. Týž den jsem ji napsal písmenka, která byla napsána s úctou, pokorou k ní z čisté lásky, s upřímností a odhodláním být mužem na svém místě, a na kterého se může spolehnout, kdykoliv bude potřeba. K tomu je dodatek, že se zeptám přesně za rok, ve stejný den. Držte mi palce :) Moc si na ni vážím toho, že moc dobře oba víme, co se může stát. Máme opravdu krásný vztah, který je čistý, upřímný a srdíčkový. Jak žena koná a staví se k našemu společnému  životu a vztahu, je nepředstavitelně krásné a každému z Vás bych to přál.  Doufám, že já jsem jí oporou na celý život a chlap, o kterého se může opřít. Moc si jí za vše vážím a upřímně miluji.

- Kontaktovala mě moje dcera po 20-ti letech. To byl další zázrak z velkým Z. Viděl jsem ji naposledy, když jí byly 4 roky. Bylo to před asi dvěma lety a jsme pořád v kontaktu. Bylo velmi těžké udržet slzy, když dostala vánoční dárky o 20 let později, při našem prvním setkání. Narodilo se jí teď, v roce 2018 miminko, a je ze mě dědeček.

- Vidět mou maminku, jak je šťastná a spokojená, je další moment, proč vidět svět s čistou hlavou.

A na závěr? Radujte se z obyčejných maličkostí, nepodceňujte doléčování a aspoň jednou denně se pochvalte za cokoliv.

DĚKUJI VŠEM, CO MŮJ PŘÍBĚH DOČETLI DO KONCE A MOC BYCH BYL RÁD, KDYBY ASPOŇ JEDNOMU Z VÁS NĚJAKÁ MOJE MYŠLENKA A ZKUŠENOST POMOHLA A POTOM JSTE TAK JAKO JÁ  ZAŽILI MALÉ VELKÉ ZÁZRAKY. 

Z úctou k Vám a terapeutům, kterých si nesmírně vážím za jejich práci a podílením se na záchraně mého života, mockrát děkuji a přeji krásné dny, i když to není někdy vůbec jednoduché.  Radek

 

Příběh bývalého hráče

Jmenuji se Igor, je mi 25 let a jsem hráč automatů.

Trvalo to asi rok a půl, co jsem hrál. Zprva po malých částkách, ale postupně to byly vyšší a vyšší částky.

K hraní jsem se dostal hlavně kvůli přátelům. Někteří dodnes tvrdí, že to mají pod kontrolou, ale tomu nevěřím. Ne že bych to na ně chtěl svádět, to určitě ne, ale rád jsem se díval jak hrají a jak jim to jde a pochopitelně jsem jim držel palce. A taky v blízkosti automatů pracuji. No a tak jsem si jednou řekl, že to taky zkusím. Na úplném začátku to mohla být nějaká stokoruna nebo snad i drobnější, co jsem tam hodil. Po velice krátké době se to ale vyšplhalo až do tisíců, ke konci až desetitisíců za večer, co jsem prohrál. Rád bych také podotknul, že jsem snad nikdy nevyhrál. Vždycky jsem čekal na nějakou absurdní částku výhry a s menšími výhrami jsem se nespokojil. Vždy jsem vše prohrál. Datum 21. 6. si budu pamatovat asi až do konce mého života. Tu noc jsem během pár hodin prohrál 74.000 Kč a to byl pro mě zlomový bod. Nikomu bych nepřál, aby se cítil jako já den poté. Má sebedůvěra a sebevědomí šlo na úplné dno. Pochopil jsem ale jedno, jsem nemocný a potřebuji pomoct. Sám to nezvládnu. Přestal jsem pít alkohol, protože jsem hrál vždy jen pod jeho vlivem. Alkohol problém nebyl, ale do dnes nepiji a vyhovuje mi to víc, i kdyby žádné automaty neexistovaly. Musel sem s tím jít na povrch, do té doby o mém problému vědělo jen pár lidí. Nevěděli ale, čeho až jsem schopný. Řekl jsem to rodině, blízkým a kamarádům. Chtěl sem to říct všem, nevím proč, ale tak jsem to cítil. Nechtěl jsem se už s ničím nikomu tajit. Byla mi doporučena společnost Podané ruce v Brně, zabývající se závislostí na hraní automatů. Hned jsem si domluvil schůzku a dodnes absolvuji ambulantní léčbu. Momentálně navštěvuji skupinovou terapii. Je to něco přes 4 měsíce, co nehraji a nedokážu si představit, že bych zase začal.

Dnes už vím, že výherní automaty neexistují. Jsou to ve skutečnosti PROHERNÍ automaty. Vím že pocit: "Teď tam hodím nějaké peníze a určitě vyhraji," je hloupý a hodně falešný. Tak to nefunguje. Hlavně nevěřím tomu, že někde na světě je člověk, který hraje automaty a je v plusu. Každý kdo je hraje, je v mínusu. 

 

Co pro mě znamená nadace Podané ruce

Poprvé jsem se setkal s pracovníky této nadace ve vazební věznici v Brně Bohunicích (myslím, že před 13 lety). Byl jsem poprvé ve vazbě a nevěděl, co si počít. Pomohli mně s duchovní službou, komunikací s právníkem a léčebnýma zařízeníma a hlavně morální ochotou a podporou. Také jsem se s nimy setkal po výkonu trestu, kdy jsem měl ochrannou protitoxikomanickou léčbu v P. L. Brno Černovice a paní za mnou docházela na oddělení. Vypracovával jsem pro Podané ruce takové eseje - jak se člověk ve vazbě cítí, Na co má právo, Co může dělat u soudu atd. Také jsem napsal několik básniček. Vše je na vašich webových stránkách Podaných rukou pod pseudonymem „Code5“. Také jsem psal takovou knihu o vězení a drogách asi 160 stran A4 s pomocí nadace Podané ruce; nakonec kniha nebyla vydána pro nedostatek financí. Na Podané ruce jsem docházel i na konzultace na ulici Francouzskou, kde mě vždy dobře poradili. Ve vazbě jsem byl několikráté a Podané ruce mě pomáhali s výběrem terapeutické komunity Sejřek, zajistili mě i sociální potřeby a oblečení po vazbě a do terapeutické komunity Sejřek mě i dovezli. Bohužel jsem byl ještě nerozhodný a zůstal jen 2 dny. Také jsem se setkal několikráte s kaplanem Podaných rukou ve vazbě a také ve věznici v Kuřimi na pravidelných bohoslužbách. Ve věznici Kuřimi kde jsem byl ve 2 výkonech trestu jsem také docházel na konzultace po 14 dnech. Vzpomínám si, že tam Podané ruce měli tz. toxičku (to je taková léčba na rok ve vězení). Také když jsem byl v jiných věznicích jsem si s Podanými rukami psal a bavil se o drogové problematice a vždy mě upřímně srdečně poradili.

S paní psycholožkou Fialovou z JMK Podané ruce na ulici Hilleho jsem se poprvé setkal asi v červnu letošního roku. Už při první konzultaci mě paní psycholožka dobře poradila, co mám dělat při stresových situacích, třeba když projíždím místama kde jsem v minulosti bral drogy – jak a kam mám soustředit pozornost. Měl jsem několik konzultací s paní psycholožkou. Poradila mi kde požádat o právní pomoc zdarma, kam bych mohl chodit na kurzy malování, radila mě v osobním životě, radila mě když jsem byl ve stresových situacích. Paní psycholožka mě přepisovala on-line žádost do P. N. Bílá voda. Paní psycholožka mě vždy vyšla vstříc a myslím si že by mi byla schopna poradit s čímkoliv. Myslím si že za ní chodí mnoho lidí z léčeb, pracujících a také lidi z ulice pro rady.

Moc děkuju za vše co pro mě nadace Podané ruce udělala a dělá pro druhé lidi, chci také poděkovat paní psycholožce Fialové za její morální ochotu. Chci ještě říci, že děláte dobrou a záslužnou práci pro lidi, kteří potřebujou. Děkuji.

Zdeněk Hosaja

 

Zkušenosti klienta z léčby

Vojenská nemocnice Olomouc – Středisko sekundární prevence a léčby závislostí

Ozývám se, jak jsem slíbil, se zprávou z pobytu na detoxu v Olomouci. Jsem plný veskrze pozitivních dojmů.

Mám za sebou v zásadě celý týden a mám tím pádem zmapovanou strukturu programové náplně jednotlivých dnů v týdnu, které se v podstatě v principu opakují každý týden, ale samozřejmě s různým obsahem. Vše je orámované budíčkem s rozcvičkou, pravidelnými časy stravy a večerkou. Jak jsem psal, jsme uzavřené oddělení, takže nemůžeme ven, režim je pevný, ale jeho dodržování je vyžadováno rozumným vstřícným nátlakem. Není to jako na vojně nebo jako v léčebně typu "Dobří holuby vracejí", ale režim je. 
Programovou náplň bych rozdělil v podstatě na 2 skupiny:

  • pro odlehčení - terapie, kde se maluje, vyrábí různé věci, poslouchá relaxační hudba
  • podpůrné - skupinové povídání, přednášky, hodnocení atd.

Obě skupiny mají svůj přínos, ale z mého pohledu jsou podstatnější samozřejmě ty z té druhé skupiny. Díky nim postupně pronikám do tajů celé problematiky. 

Na jedné straně je pochopení toho, jak vlastně závislost funguje, jak reaguje tělo, jak mozek a čím to vlastně všechno je a hlavně jak důležitá je navazující abstinence.

Na druhé straně je problematika toho, jak se prohrabat příčinami stavu, do kterého se člověk dostane a jak z toho ven. Tady kromě vlastních terapií pomáhá kromě personálu i společná přítomnost pacientů, kteří sdělením svých zkušeností podporují to, co se člověk dozví po odborné stránce od personálu.

Toto všechno je podpořeno možností individuálního povídání s paní psycholožkou, která spolupracuje s oddělením a zúčastňuje se i některých sezení a současně s panem doktorem Mikuláškem, který je součástí společnosti Podané ruce. U něj je zase výhoda, že není v přímém kontaktu s oddělením a tím pádem má větší odstup a nezávislost.

Je vidět, že to tu mají hodně dobře vymyšlený a hlavně, jak jsem Vám psal, po odborné i lidské stránce pomáhá profesionální přístup personálu.

Díky tomu všemu je mi jasné, že po mém návratu musí nastat absolutní abstinence a nějaké zásadní změny životní a těch 14 dní, které tady mám ještě před sebou, mi v tom beze sporu pomůžou. 

Další důležitou věcí, která je nám tady rovněž zdůrazňována, je neustrnout potom, co odejdu z pobytu na detoxu. Udržovat dál spolupráci s terapeutem, o což si dovolím Vás požádat, je-li to možné a třeba po jisté době absolvovat, jak se tady říká, rekondiční pobyt spočívající v týdenním pobytu na oddělení.

Ještě jednou nespornou výhodou tohoto oddělení je i to, že se zde vyskytují lidé s různou mírou závislosti. Od lidí, kteří problém zachytili včas až po totální trosky. To může působit taky jako hodně podpůrný argument pro léčbu. A v neposlední řadě oddělení spolupracuje úzce se záchytkou, takže to máme z první ruky. To je taky dobrá terapie některé případy vidět. Naposled sem ze záchytky ráno předali pacienta evidentně ještě, jak se říká na plech, domláceného, jak kdyby spadl ze třetího patra. Ten jim samozřejmě obratem podepsal reverz. Odhadl bych ho tak na 40, vypadal samozřejmě tak asi na 350. Zavolal si pro sebe tatínka, takže se došoural takový vetchý stařík o holi a ten s odpuštěním debil si od něj nechal ještě nést věci. Není občas od věci vidět na vlastní oči, kam až to může zajít.

 

další příběh jednoho z našich klientů můžete najít zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/299506-byvaly-gambler-na-sazeni-je-nejhorsi-moralni-kocovina/